Styděla jsem se zeptat na něco, co pro mě bylo důležité, protože jsem si myslela, že pro druhého budu „moc“. Bude si myslet, že chci mít věci pod kontrolou, jsem upjatá, žárlivá.
„Nálepky“, při kterých se chce mé tělo oklepat.
Opravdu jsme tím, koho takové nálepky pojmenovávají nebo je za tím něco víc?
Dneska se podíváme za oponu.
Druhý den po této zkušenosti jsem cítila SMUTEK. Když jsem ho prozkoumávala, nemohla jsem najít jeho příčinu. Nebyl z té situace, nebyl z chování druhého a z toho, na co jsem se ho chtěla zeptat. Až po chvíli ke mně dolehla myšlenka:
„Jsem smutná z toho, že chci mít kontrolu, jsem upjatá a žárlivá.“
Hmmm. To prozření s sebou přineslo úlevu, ale také určité znepokojení. Tak moc mi záleží na tom, abych byla přijata druhými, že mi úplně uniká, že nepřijímám sama sebe.
To je vlastně součástí i naší vztahové dynamiky – chceme, aby druzí naplnili naše nenaplněné potřeby. K tomu se ještě vrátím.
Intuitivně sahám po procesu scelování od Teal Swan. Pomohl mi už tolikrát. Umožňuje pobýt s pocitem, který se aktuálně objevuje. Uvítat ho, přijmout, uznat. Může nám pomoci spojit se s ranější vzpomínkou, kdy jsme podobnou situaci zažili.
Udělala jsem to s mým smutkem. Dostala jsem se do období svého dětství, ve kterém jsem slýchala:
„Jsem skutečně smutná z toho, jak se chováš.“
„Když se takhle budeš chovat, nikdo tě nebude mít rád.“
„Že se nestydíš, takhle se chovat.“
To můj smutek prohloubilo. Ale bylo v pořádku, že tam byl. S největší pravděpodobností jsem nedostala příležitost prožít ho tehdy, teď mohu. To klíčové přichází poté.
Můj dospělý aspekt umožní mému dětskému aspektu, vnitřnímu dítěti, přijmout všechno, co situace obnáší. Pláč, vztek, odpor, tělesné i zvukové projevy nesouhlasu.
Náš vnitřní dospělý má zároveň příležitost nasytit potřeby, které naše vnitřní dítě má. Možná potřebuje přijetí, pohlazení, laskavé slovo, objetí, ujištění, že je v pořádku takové, jaké je. Přijetí, které jsme kdysi nedostali.
Tady mohu udělat něco, co promění i naše současné vztahy. To je vysvětlení toho, co jsem zmínila výše. Když nasytím své nenasycené dětské části, nebudu se hladově dožadovat od druhých, aby to dělali oni.
To naše vztahy zbaví zátěže, které na ně kladou naše dětská emoční zranění. Nepopírám existenci potřeb, které lze naplnit jen ve vztahu. Jen ukazuji cestu, jak uvidět to, co se nám skrze emoce ukazuje, a jak vytvořit nový prostor pro lásku v našich vztazích.
Neodolala jsem a přimíchala do procesu trochu nenásilné komunikace.
Podívala jsem se na potřeby, které v té situaci mé vnitřní dítě mělo: potřeba přijetí, bezpečí, autenticity, podpory.
Z nenásilné komunikace vím, že potřeby jsou krásným projevem života v nás. Je to něco, co máme společné, a co sdílíme všichni lidé napříč pohlavím, rasou, vyznáním apod.
Aspekt krásy potřeb rozvíjel trenér nenásilné komunikace – Robert Gonzales. Můžeme se zaměřit na kvalitu konkrétní potřeby.
„Řekni mi, jak prožíváš např. přijetí, bezpečí, autenticitu?“
Co pro tebe znamená?
Jaké pocity, vzpomínky, obrazy, tělesné a smyslové vjemy s ní máš spojené?
Někdy zkuste. Otevírá to nejen oči, ale i srdce.
Když to shrnu. Něco krásného uvnitř mě touží po tom být naplněno. Venku ale narážím na překážky, které mi to znemožňují:
- nepřijetí některých mých částí druhými,
- ponižování,
- znehodnocování toho, co potřebuji,
- zahanbování,
- manipulace,
- mlčení,
- zesměšňování a další.
Moje potřeby nemohou být naplněny přímo. Proto hledám nepřímé cesty, jak je naplnit nebo alespoň jejich část.
Tyhle strategie my dospělí můžeme pojmenovat jako žárlivost, závist, sobectví, zvýšený pocit kontroly, manipulaci.
Ve své situaci, o které jsem psala na začátku, jsem potřebovala cítit bezpečí a mít jasně vymezené hranice pro to, co je pro mě akceptovatelné a co už ne. To už je trochu jiný náhled než nálepka upjatosti, žárlivosti či silná potřeba kontroly, co říkáte?
Naše způsoby, kterými jsme se naučili uspokojovat své hluboké potřeby nemají nic společného s tím, kdo doopravdy jsme. Nejsme nálepky, nejsme ani naše strategie. Jsme lidské bytosti plné potenciálu žít kvalitní, naplněný a hodnotný život. Naše pocity a potřeby nám v tom ukazují cestu.