poetično

Květ naděje + audio

Byla jsem tam a slyšela, jak květy a plody mluví. Nekřičí, jen velmi jemně a tichoučce šeptají svá poselství. Jejich hlas je stejně jemný jako hlas našeho těla, hlas naší duše. Nesnaží se překřičet vnější ani vnitřní hluk, trpělivě čekají, až bude někdo, kdo bude naslouchat.


…a potom začnou mluvit. Jejich hlas není hlasem slov, čárek, pomlček. Je hlasem energie, kompozice, vůně, pohybu ve větru. Jejich řeč je řečí klidu, zastavení, rozjímání, okouzlení krásou a setkáním dvou bytostí v nekonečnu okamžiku.


Stojím tam a čichám nádheru jejich bytí. Jsou neobyčejně krásné, každá svým vlastním jedinečným způsobem. Dávají mi něco neskutečného. Dávají mi naději, kterou mi na druhé straně berou zbraně, plasty, sobectví, zloba, žárlivost, mamon, bezohlednost, necitlivost.


Jedna malá, krásná bytost, která vyrostla ze semínka a žije jen velmi omezenou dobu, rozkvete do své největší nádhery, aby mohla měnit svět. Aby mohla dávat naději takovým, jako jsem já.


Naději, že nikdy není pozdě. Že stojí za to růst, učit se, měnit se, směřovat k rozkvětu vlastní duše, aby mohla měnit svět, stejně jako její sestra, která roste u cesty. 


Děkuji za naději, děkuji, že tu jsi, aby jsi mohla vyprávět své krásné, moudré příběhy, má sestro. 

Děkuji, že jsem a mohu jim naslouchat.

Tento příspěvek si můžete poslechnout i v audio verzi. Příjemný poslech. 🤍

avatar
Dává Ti to smysl? Šiř to prosím dál.

2 Comments

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.